Nová historie skupiny, založené původně v polovině 80 let, se začala psát rokem 2004.
Skupina historického šermu Collegium Armatum se zabývá především šermem spadajícím do období třicetileté války. Ve svém programu nabízí samostatná vystoupení, mezi něž patří například pohádka "Kruťákovská historie", či komponované pásmo, jehož součástí mohou být kromě šermířských soubojů i vystoupení pikenýrské jednotky, historického tance nebo ohňová šou. Kromě samostatného programu členové vystupují jako pikenýrská hotovost, účastnící se hromadných rekonstrukcí bitev třicetileté války.
Skupinový e-mail: CollegiumArmatum@seznam.cz
V roce 2006 nabídla Collegiu spřátelená šermířská skupina REGO spolupráci na vytvoření regimentu uniformované zemské hotovosti z období třicetileté války. K projektu se připojily ještě skupiny Sinister, Schiavi, Svobodní Páni z Nymburka, Nevers a Přátelé pana Mikuláše Dačického z Heslova. Dnes regiment čítá přes šedesát členů a patří mezi tři největší regimenty z období třicetileté války. Regiment se účastní rekonstrukcí velkých bitev u nás (Frýdlant, Bílá Hora…) i v zahraničí (Ukrajina, Polsko, Německo) i městských slavností, průvodů, přehlídek apod. Více informací naleznete na přímo na stránkách Regimentu Zemské hotovosti.
Pohled Pavly Havelkové, kamarádky a autorky scénářů k našim představením, na historii skupiny (vznikl původně jako závěrečná práce při studiu divadelní vědy na FF UK v akademickém roce 2007/2008):
Skupina historického šermu Collegium Armatum funguje už 20 let. Během své existence prošla několika vývojovými etapami, proměnili se její členové, zažila období velmi úspěšná i dvě vážné krize.
Historii tohoto divadelně - šermířského spolku jsem rozdělila do tří základních časových úseků – 1) období začátků a prvních vystoupení „staré gardy“ - osmdesátá léta, 2) krize původního souboru, její vyřešení a následné „zlaté časy“ - devadesátá léta a 3) krize druhá, zastavení činnosti skupiny a její oživení, až po současnost.
Collegium Armatum vznikalo v Praze v polovině 80. let. Tehdy se parta zhruba patnácti přátel začala hlouběji zajímat o historii, dobové zbraně a především o šerm. Výhodou pro ně bylo přátelství s pracovnicí muzea, kunsthistoričkou, která je zasvětila do historických reálií. Tito nadšenci, mezi nimi i několik dívek, se pravidelně scházeli, trénovali, šermovali, secvičovali krátká vystoupení a v době, kdy se oficiální cestou nedalo sehnat a koupit takřka nic z potřebného vybavení, na koleně vyráběli historické zbraně i kostýmy. Takto vybaveni vyráželi na svá vystoupení - dvě, tři auta naložená šermíři zastavila na návsi, jeden z „herců“ vybubnoval začátek představení, předvedlo se několik soubojů motivovaných krátkými divadelními scénkami a jelo se dál. Collegium Armatum se během prvního období své činnosti soustředilo především na historický šerm. Divadelní stránka představení byla druhotná. Nebylo nutné inscenovat kompaktní hru, příběh, důležité bylo nastolit konfliktní situaci a předvést boj. Skupina se zaměřovala na gotiku a mušketýrské baroko.
V této podobě, s občasným obměňováním členů, Collegium vydrželo až do počátku 90. let, kdy se vlivem pracovních i rodinných starostí a všeobecnou opotřebovaností svých členů začalo rozpadat. Skupina zažívala útlum, vystupovala minimálně. Bylo třeba přijmout nové členy a soubor oživit. Situaci vyřešily inzeráty vyvěšené na vysokoškolských kolejích. Do Collegia přibyli mladí studenti, s elánem a chutí šermovat a hrát divadlo. Vznikla tak ale zároveň situace, která se stala o několik let později příčinou další krize. Totiž každý člen skupiny pocházel naprosto odjinud, „členská základna“ byla roztroušena po celé republice. V době, kdy šermíři studovali to ale pro skupinu ještě znamenalo spíše výhodu. Při „šňůrách“ a jednotlivých vystoupeních bylo vždy, kde zakotvit. Studenti měli navíc relativně dost času trénovat i vystupovat, snad jen s výjimkou prázdnin, kdy bylo obtížné udržet všechny členy v Praze.
Počátek 90. let je i počátkem nové éry Collegia. Skupina se více soustřeďuje na divadelní stránku svých vystoupení. Po těch je v této době hlad, konkurence je minimální, a tak Collegium Armatum vystupuje na společenských akcích, hradech, zámcích a účastní se bitev, resp. jejich rekonstrukcí. (První veřejné vystoupení skupiny v novém, omlazeném složení proběhlo v únoru 1993, v rámci plesu cestovní kanceláře MT tour.)
Soubor byl v porovnání s jinými šermířskými skupinami v mnohém jedinečný. Jak už bylo zmíněno, sestával především z vysokoškoláků, tedy lidí věkově si velice blízkých. Což nebývá až tak obvyklé, šermířské skupiny vznikají většinou postupným „nabalováním“ jednodlivých členů, mladší členové dorůstají, učí se od starších. V Collegiu se mladí učili od dvou zbylých „starců“, jak se zakládajícím členům říkalo. Ti na přelomu let 1994/95 své působení ve skupině ukončili a plně se oddali svým rodinným povinnostem.
Další zvláštnost, o které již také byla řeč, totiž „roztroušenost“ šermířů od Prachatic až po Českou Třebovou, kompenzovala skupina svými „mimošermířskými“ aktivitami. Její členové spolu trávili čas na „brontosauřích“ táborech, pohádkových lesech, jezdili na vodu, hráli na kytary, zabydlovali zříceninu hradu Lichnice atd
Přelomové bylo v historii skupiny letní turné, samotnými šermíři označované jako Hrady 94. Pro nováčky první zkušenost, velký úspěch a impuls k zavedení tradice „Hradů“ - každoroční prázdninové šňůry vystoupení na českých hradech a zámcích.
První dva, tři ročníky probíhaly ještě dosti „nadivoko“. V létě 1994 skupina neměla dopředu nasmlouvaná žádná vystoupení a vyrazila takříkajíc naslepo. První štací se měl stát zámek Opočno, vyjednávání s kastelánem ale nevedlo k úspěchu a tak posádka vozů VAZ 2105 a Škoda 110 pokračovala k Novému Městu nad Metují, kde se setkala s přijetím mnohem vlídnějším. V Novém Městě se odehrála velká premiéra nového představení – pohádky se špatným koncem, které se stalo pro budoucí roky pílířem repertoáru skupiny. Zde se také podařilo (jistě díky vysoce věrohodným a citově angažovaným hereckým výkonům) během tragického závěru rozplakat jednu z divaček. Inscenace získala o něco málo později cenu za režii na soutěžní přehlídce šermířských skupin- Budyňské koruně.
Hrady 94 pokračovaly Náchodem, (Kostí, Hrubou Skálou i Hrubým Rohozcem, kde se ovšem nevystupovalo) a zakončeny byly na Sychrově. Kromě nasbíraných divedelních i organizačních zkušeností byla první šňůra důležitá i pro navázání kontaktů a dobrých vztahů na jednotlivých hradech a zámcích a pro získání určitého renomé mezi šermířskými skupinami.
O tom, že Collegium začalo platit za soubor po šermířské i divadelní stránce na vysoké úrovni svědčí možná i to, že bylo pozváno do „živého“ televizního vysílání, kde jeho členové předvedli ukázky ze svých vystoupení, popovídali o skupině i o scénickém šermu obecně. (Snídaně s Novou, 21.11. 1994)
V následujích letech zažívala skupina své zlaté období. Od roku 1995 začala vystupovat na pravidelných Valdštejnských slavnostech ve Frýdlantě, pokračovala ve svých čím dál úspěšnějších letních Hradech (Jemniště, Zvíkov, Březnice, Švihov, Blatná, Třeboň, Landštejn, Lichnice, Žebrák- Točník,...), účastnila se rekonstrukcí bitev, na pozvání hrála na nejrůznějších akcích, počet nazkoušených představení se zvýšil na čtyři až pět (všechny scénáře byly původní). Postupem času se měnil systém výběru letních štací, od de facto náhodných představení k předem plánovaným a dohodnutým. Téměř domovskou scénou Collegia se stal zámek Třeboň. Jeho kastelán si skupinu oblíbil (a skupina jeho), takže vystoupení na třeboňském zámku se stala pravidlem a vždy oboustranně příjemným zážitkem, zakončeným u vína a kytar v jednom ze zámeckých sálů. Během let se skupina rozrostla o další členy, buď přátelé stávajících šermířů nebo zájemce, kteří o Collegiu slyšeli a měli chuť se přidat (nadále ale přetrvávala bezděčná tradice toho, že každý šermíř pochází odjinud a všichni jsou ve věku, kdy „hrozí“ svatba, rodina a kariéra).
Zhruba kolem roku 2000 se vystupňovaly problémy, které s sebou přinesla „nestandardní“ sestava souboru. Studenti dostudovali a ne všichni zůstali v Praze. Někteří šermíři se oženili, plánovali rodinu, začali pracovat. Těch, kteří by měli i nadále dostatek času a energie hrát divadlo a pravidelně jezdit do Prahy na tréninky, zbylo příliš málo, než aby Collegium fungovalo tak, jako dřív. Přestalo se vystupovat, skupina svou druhou krizi nezvládla a rozpadla se. Ti, kteří se šermu nechtěli úplně vzdát jezdili po bitvách nebo se přidali k jinému souboru.
Trvalo zhruba dva roky než se „skalní“ členové bývalé skupiny rozhodli, že se pokusí oživit zašlou slávu Collegia. Nejprve jich bylo jen pár a ne každý viděl budoucnost souboru růžově. Trénovalo se venku a spíš jen pro vlastní potěšení, než s ambicí vystupovat. Během dalšího roku, dvou se postupně začali přidávat noví šermíři, známí stávajících členů i „čerstvé“ síly, šermem a divadlem dosud nedotčené. Pronajala se tělocvična, zkušenější učili nováčky, zlepšovala se technika šermu, secvičovaly se souboje.
Během roku 2005 se přistoupilo k přípravě prvního divadelního představení – Krčmy u ptáka. Příběh nebyl nijak složitý, šlo o jasnou zápletku a několik konfliktních situací, které vrcholí soubojem (většina šermířských soubojů mnoha skupin začíná podobně – falešný hráč je odhalen, spor o placení v hospodě, hádka o jídlo apod.). V době, kdy Collegium začalo veřejně vystupovat, dostala jsem se k souboru já. Šermíři byli po technické stránce výborní, ale i přes to mi připadalo zbytečné v představeních potlačovat divadelní akci a děj na úkor soubojů. Herecký potenciál měli téměř všichni, ale v jednoduchých situacích, na které se obvykle roubuje šermířský souboj, ho nemohli dostatečně využít. Chtěla jsem pro ně vytvořit dynamické, vtipné a lehce sebeironické vystoupení. Společným úsilím se to podařilo a vznikla Velká kruťákovská historie, se kterou Collegium Armatum sklízí úspěchy.
V roce 2006 nabídla Collegiu spřátelená šermířská skupina REGO spolupráci na vytvoření regimentu uniformované zemské hotovosti z období třicetileté války. K projektu se připojily ještě skupiny Sinister a Valdštejnská garda. Vznikla jednotka o zhruba 40 členech, jádro tvoří pikenýři, většina střelců se rekrutuje z řad Valdštejnské gardy. Regiment se účastní rekonstrukcí velkých bitev u nás (Frýdlant, Bílá Hora…) i v zahraničí (Ukrajina, Polsko, Německo) i městských slavností, průvodů, přehlídek apod.
Collegium využívá zkušenosti a vybavení z regimentu i pro své vlastní vystoupení. Vzniklo originální, úžasně vtipné a přitom nevtíravě poučné představení – rekonstrukce modelové bitvy třicetileté války, včetně jízdy, pikenýrů, mušketýrů i kordistů, to vše zhruba v deseti lidech s komentářem „náčelníka“ skupiny Petra Bárty (Čerta).
Spolu s Kruťákovskou historií tvoří toto představení základ současného repertoáru, který se skupina chystá během následujícího roku (a let) dál rozšiřovat.
Nesmí vzniknout dojem, že skupinu Collegium Armatum tvoří jen muži. Od jejích počátků jsou její neodmyslitelnou součástí (i když vetšinou nešermující) manželky, přítelkyně a kamarádky šermířů. A to nejen jako opatrovnice a kuchařky, ale hlavně jako kostýmované tanečnice a markytánky, scénáristky, kostymérky, maskérky a vůbec- ženy ve skupině znamenají zázemí, bez kterého by se představení realizovala jen velmi těžko.